Dodržujte dohodu, kterou jsme si dali
Deset zásad, které platí pro všechny hosty bez výjimky, a důvody, proč jsme je zvolili právě takto.
Deset zásad, které platí pod naší střechou
- Do domu se vstupuje od osmnácti let, bez výjimky a bez ohledu na to, zda jdete na večeři nebo ke stolům.
- Doklad totožnosti mějte u sebe; vedoucí sálu o něj může požádat u dveří a kdo ho neukáže, dovnitř nevstoupí.
- Hraje se jen v sále, jen na místě a jen na žetony, které nemají hodnotu v penězích a neodnášejí se domů.
- Za hru se u nás neplatí, za turnaj nevybíráme poplatek a nikdo od hosta nežádá zálohu na žetony.
- Žádný host nehraje o nic jiného než o čest; vítěz turnaje je zapsán na tabuli a nic víc nedostává.
- U stolů se mluví tiše a mobilní telefony zůstávají v kapse; hovory se vedou v průjezdu před domem.
- Fotografovat smíte jídlo a prázdný sál; hosty bez jejich svolení nefotografujeme a ani vy je nefotografujte.
- Hosta, který ruší ostatní nebo si zjevně nedokáže zachovat klid, požádá vedoucí sálu o odchod z domu.
- Kdo cítí, že už nechce hrát, odloží žetony a pokračuje v jídelně; nikdo ho k pokračování nepřemlouvá.
- Stížnosti a připomínky vyslechne vedoucí sálu hned na místě, případně je můžete napsat na e-mail domu.
- Hosta, který přišel s doprovodem, nelze usadit k jinému stolu proti jeho vůli; pokud skupina chce sedět pohromadě, dáme jí prostor.
- Ohleduplnost k personálu je samozřejmost: krupiéři i číšníci pracují celý večer a rádi vám pomohou, ale nejsou ke kritice, nýbrž k rozhovoru.
Za zásadami je důvod
Proč jen od osmnácti
Hrací stoly v domě jsou zábava pro dospělé a nechtěli jsme dům, kde se jedna půlka chová jinak než druhá. Vstup od osmnácti platí proto všude, i v jídelně. Nám to ulehčuje práci a hostům dává jistotu, že u vedlejšího stolu sedí stejně staří lidé jako oni.
Proč žetony nikdy nejdou domů
Žeton není předmět na památku. Je to pomůcka, která patří ke stolu a končí s večerem. Kdybychom je nechali odnášet, začali by lidé uvažovat o tom, co jsou zač, a my chceme, aby zůstaly tím, čím jsou: kusem plastu s číslem a barvou, který nemá žádnou hodnotu.
Proč tak málo hluku
Dům stojí na řemesle, a řemeslo se dělá potichu. Krupiér musí slyšet otázku, host musí slyšet odpověď a ti, kdo sedí vedle, se nechtějí cítit jako v hospodě. Telefon v kapse a hlas o půl tónu níž stačí.
Proč se u nás nesází
Hra, kde se o něco jde, vyžaduje jiné zázemí, jiný dohled a jiné pravidlo. My jsme se rozhodli pro hru, kde jde o rozdání samotné. Je to jednodušší, čestnější a hosté se u ní opravdu baví.
Proč jméno na tabuli
Jméno na tabuli za týden smažeme a napíšeme jiné. Pohár zůstává ve vitríně, protože čest se nedá odnést domů: vejde se do každé kapsy, nic neváží a nikdo si ji nemůže přivlastnit na dlouho.
Proč se nikomu nenabízí zvláštní zacházení
Každý host je stejný, ať přišel poprvé, nebo posté. Stálý host nedostává přednostní místo a nováček není posazen na okraj. Jediné, co se liší, je jméno v knize rezervací, a to je tam proto, aby nás napadlo, kdo asi přijde. U stolu už jsou si všichni rovni.
Proč krupiér rozhoduje spory
Krupiér je ten, kdo drží pravidla ve stejné podobě po celý večer. Hádky u stolu se nikdy nevyhrávají, jen protahují, a proto je rozhodnutí jednoho člověka lepší než dohady hlasitějšího. Kdyby se host necítil vyslyšen, má druhou instanci: vedoucí sálu, která s ním celou věc probere v klidu a bez svědků.
Proč se u stolu nepije z cizího hrnku
Je to drobnost, ale říká hodně o tom, jak dům funguje. Každý host má svůj šálek, svou konvičku a svou hromádku žetonů. Nikdo nesahá na cizí a nikdo se tím nedotkne druhého; takový řád se dodržuje snadno, protože nic nestojí.